Jeho dotek jsem poprvé plně procítila na Prachovských skalách v roce 2022.
Vylézala jsem na jednu z dalších vyhlídek, už unavená a celé tělo orosené jemně potem.
Zastavila jsem se, rozhlédla a skrze mě zavál jemný vánek, chvilku mnou procházel a já cítila jeho dotek celým tělem, reagovalo jemným vzrušením. Bylo to jako dostávat tisíce jemných doteků, které pokrývaly každý jeho centimetr.
Umí být i hrubý, ne že ne
Jedné noci mlátil do mých oken. Bylo to v jeho vlastních intervalech, děsil mě a současně ukazoval svou sílu. V té době jsem byla zamilovaná do muže, který se mnou nemohl být. S každým nárazem do okna mě na chvíli vyvedl z hlubokého spánku a vnitřní hlas zakřičel: Odejdi! Možná hodinu jsem se takto probouzela a vnitřně křičela. Nechat odejít toho muže jsem ale musela já sama. Nechat odejít z mysli.
Od okamžiku na skalách jsem se s ním začala setkávat vědomě
Každé ráno jako první otevřu okno a vyčkávám na jeho dotek, na jeho vůni, zjišťuju, jakou má teplotu a hustotu. Každý den ochutnávám jeho proměnlivost. Někdy mě nechá chvíli vyčkávat, jindy je rychlý, někdy voní, někdy sebou nese příměs kouře, někdy je teplý, jindy chladný a mokrý.
Někdy si ho všimnu, jak mě hladí po tváři, když někam mířím. Občas mě popohání, snad jako by chtěl, abych byla rychlejší. Jen párkrát mi působil bolest.
Časem jsem zjistila, že nemusím otevírat okno ani chodit ven, abych se s ním setkala. Vyplňuje všechen prostor. I teď, když doma píšu a nadechnu se, jsem s ním. Vyplňuje prostor mého domova a s každým vdechem prostupuje i mým tělem. Tentokrát si jeho intenzitu mohu volit sama. Kam až ho nechám pocitově vstoupit? Jen kousek nebo se jím s prodloužením vdechu nechám úplně celá prostoupit a naplnit?
Když jsem s ním, v mysli je klid a uvnitř těla jemné vzrušení. Vědomě dýchám a miluju se s ním.
Kdo se miluje s kým?
Je to snad má věčná duše, která se miluje s životodárným dechem?
Jednou ty intervaly skončí…
a s posledním výdechem, ten kdo to celé pozoruje, opustí tělo, skrze které vše celou dobu mohl prožívat. Odloží zase na chvíli obleček, který mu byl dán, odpočine, zreflektuje své působení a pak se zase nadechne.
Chvíli nedýchal, byl nad tím vším.